Láska v dešti 1 část

2. července 2014 v 21:27 | Mei |  povídky
Šla jsem ulicemi, a vzpomínala na tebe. Ty jsi mi vždycky pomohl,ale když jsem tě pak uviděla, udělal jsi něco co bolelo... bylo to takhle :
Šla jsem smočená, pořád jsem chodila tam a sem, a sem a tam a byla jsem smočená...
Ty jsi se mi pdíval do očí a já jasně věděla co uděláš. Podepřel si mě a chytl jsi mě
za ruku. Odvedl jsme do nějaké místnosti, a tam jsi měpoložil na něco měkkého. Dal
jsi mi něco tvrdého, co jsi mi nalil do pusy. Pak jsi na mě něco položil na to mé a tak
jsi to dělal vždy když jsi mě viděl jít po ulici s mojí růžovou taškou. Vždy jsi mi nalil
něco do pusy. A dal jsi mi něco tévoh na něco mého. Říkal jsi tomu polibek. Každý den
jsi mě viděl a vzal jsi mě k sobě domů, vždycky... Pak jsi udělal "polibek" a já usnula.
Opakovalo se to znovu a znovu. Vždy když jsi mě podepřel a táhl mě k sobě domů
cítila jsem se zvláštně. Tak jako nikdy. Tak jako jsem se nikdy necítila, změnil jsi mě?
Copak jsem nebyla už taková jako předtím? Jednou jsem šla smočená po ulici, a ty
jsi tam nebyl. Nebyl jsi tam. Věděla jsem to. Nebyl jsi tam. Nikde jsi nebyl. Věděla
jsem to. Teď když jsem tu byla, jsi tu nebyl nechal jsi mě tu. Byli jsme jen já a ty...
Jen já a ty. Ucítila jsem jak mě začalo všechno bolet. Rozklepala jsem se. A zhroutila
jsem se na zem..."Nejsi tu..." Opakovala jsem ... Nejsi tu... Ty tu nejsi...
Pak jsem se zvedla, v hlavě jsem si přehrávala jak mě zvedáš, představovala jsem
si jak mě podepíráš, děláš to něco čemu jsi říkal "polibek" a já zase usnu a probudím se
v tvých naručích. Šla jsem k tvojemu domu, vždy když jsem tam byla řekl jsi mi: "Je to
dobrý...neboj se..." a otevřel jsi dveře. Vešla jsem do tvého domu, ani tam jsi nebyl.
Prohledala jsem všechny místnosti...ty jsi tam nebyl..."Kde jsi?" v tom jsem za sebou slyšela
kroky. Někdo šel a já byla v tvojem domě...Usnula jsem a probudila jsem se na té samé
zemi jako vždycky. Jako vždy pršelo. Šla jsem znovu před tvůj dům. Čekala jsem tak dlouho
dokud jsem viděla. Svalila jsem se na zem a usnu,a jsem. Ráno jsem se znovu pokusila jít do
tvého "domu" a když jsem prohledala všechny místnosti, znovu jsem uslyšela ty kroky, a pak
jsem zase usnula...když jsem se probudila, uviděla jsem tě. Jak jsi nade mnou stál.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aiko Aiko | Web | 2. července 2014 v 21:29 | Reagovat

:)Jak dlouho to trvalo?

2 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 6. července 2014 v 16:57 | Reagovat

Taková zajímavá povídka.. :'D  docela hodně tam opakuješ slova a potom se v tom člověk ztrácí.. ale jinak ujde :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama