Adaptační kurz 1.část

4. října 2014 v 21:31 | Aiko-chan
Neděle ráno. Pomalu se protahuji a zase padám do postele. V mém pokoji je neobvykle parno. Otevírám okno, a řvu na kolemjdoucí děti aby se sklidnili. "Už zítra tam jedu" pomýšlím si a pročesávám si vlasy mým novým černým kartáčem na vlasy, který jsem před třemi dny našla v koupelně. Musel být můj, jelikož žiju s tátou a bráchou, ale nikdy jsem ho u sebe neviděla. Mlátím do polštáře, čímž vzbudím tátínka, který jako obvykle zařve co to dělám, ať okamžitě přestanu, že mám bejt ráda že mám to co mám (pokoj) a podobné retardoviny. Vezmu si něco na sebe a rozčileně, letím do kuchyně. V telce běží reklama na řasenku manga "Vaše oči budou totálně mangaaa" "Já bych jí jednu vrazila." a táta: "Taje hééézkááá." Samozřejmě ví že mi to vadí. Své novéčerné vlásky si sčešu do očí. I přes debilní narážky na můj vzhled "děsná holka" si ty vlasy nechávám. Moje emo vlásky jsou sladkééé. Kolem desáté hodiny dopoledne se pokouším o nějakou výmluvu. Tatínek chce, abych na adapťák jela. Bratr do toho řve a tatínek jde do práce. Zůstávám sama-s bratrem. Jdu ven, a půl hodiny se potuluji před domem. Bratr třikrát vyběhne ven, aby se ujistil že jsem neodešla, bojí se každé šuldoviny...Jdu domů, lehnu na pohovku a mnu si ruce. Čas je tři hodiny odpoledne. Jdu si přopravit oblečení na AK, to bude zase vodvaz...A co za pět let si budu říkat "jak přirozené každý tam byl"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama